Jaro II.

Fešáci

1:MCmy čekali jD#aro, a zBatím přišel mrCmáz,
tak strašlivou zD#imu nezBažil nikdo z nCmás,
z těžkých černých mrD#aků se stBále sypal snCmíh
a vánice sD#ílí v porByvech ledovCmých.
Z chD#ýší dřevo mizí a mBouky ubývá,
dFmo sýpek se raději už nBikdo nedívá,
zvD#ěř z okolních lesů nám stBála u dveří
Fma hladoví ptáci přilBétli za zvěří, a stále blCmíž.
2:Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,
když vystrašenej soused na okno zaklepal:
"Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí,
já do města bych zašel, doktor snad poradí."
Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal,
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:
"Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz
a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!"
3:Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám,
na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,
trvalo to dlouho, než se vítr utišil,
na sněhové pláně si každý pospíšil.
Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,
kterým bych v té bouři nejel ani sám,
a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem,
krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal.
*:NCměkdy ten, kdo spD#ěchá, se dBomů nevracCmí ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:02:23.618+00:00
Výsledky hledání: